V obvyklých situacích by měl mít každý člověk boty. Na veřejnosti, snad kromě koupališť a podobných míst, by měl mít každý na nohou nějaké ty boty, a to nejen proto, aby mu slušely, ale i proto, aby mu v nich bylo pohodlně, aby chodidla a nejen chodidla nestrádala kvůli kontaktu a kamenitým nebo jinak nepříjemným povrchem.
A tak skoro všichni nějaké ty boty nosíme. Doma třeba pantofle nebo bačkory, a venku to, co nás přinejmenším uspokojí. A jak jistě víte nebo aspoň tušíte, záleží i na správné volbě obuvi, nejen na tom, abychom nějaké ty boty měli. Protože nestačí jenom boty mít, záhodno je mít navíc ty, jež se k danému účelu hodí nejlépe. Jiné obutí potřebujeme někam do lepší společnosti, jiné na sportoviště, jiné do úřadu a jiné třeba do přírody.
A když už jsme u té přírody – jaké boty si obout tam? Jak být obuti, pokud chceme někam do terénu, někam, kde to lidé nezvelebili, a proto tam není zase až tak snadné vandrovat po neudržované zemi? Pokud vás napadlo, že tam na tom vlastně nesejde, protože tam nás nikdo nevidí a můžeme si tak vzít klidně i nějaké vyslovené škrpály, máte jenom velice malý kousek pravdy. On nás totiž skutečně nebude někde v lůnu matičky přírody nikdo podle honosnosti bot posuzovat a nebude tak nad námi ani ohrnovat nos, ale navzdory tomu tu nejsou boty jako boty.
Oč méně záleží někde v pustině na estetice, o to nezbytnější je tu pohodlí a kvalita. I když ani krása nemusí být samozřejmě druhořadá.
A proto si lidé berou do přírody obuv kvalitní, pohodlnou, pevnou a třeba i nepromokavou a podobné důležité vlastnosti mající. Protože na tom v terénu závisí, jak se o tom už leckdo přesvědčil. Zkrátka a dobře platí, že do přírody patří trekové boty. Protože ty prokazují i v těch nejnehostinnějších místech skvělé služby. V těch se chodí pohodlně, a to je to hlavní, oč při putování přírodou jde.
