Co si myslíte o lásce? Taky máte za to, že bez ní se nedá žít? Já osobně si myslím, že láska si zaslouží opravdu naši pozornost, protože láska je opravdu nádherný cit. Já osobně si nedokážu představit život, aniž bych byla někdy pořádně zamilovaná. A když už jsme u té zamilovanosti, byli jste někdy pořádně zamilovaní? Nevím jak vy, ale já si myslím, že člověk se nemůže zamilovat vícekrát, protože podle mě všechno má své limity. Nebo ne? Já osobně jsem četla, že člověk se může zamilovat pořádně pouze dvakrát. Věříte tomu? Nebo co si o tom myslíte, že se člověk zamiluje pouze dvakrát? Já jsem sice měla už čtyři přítele. A všechny čtyři jsem opravdu milovala.
Ale když to tak vezmu, tak když se pořádně zamyslím a zavzpomínám, tak vím to, že nikoho jsem nemilovala úplně stejně. Vždycky v tom byl nějaký rozdíl nebo výjimka anebo něco navíc. Pořádně si to nedokážu vysvětlit, ale říkám si, že na tom asi něco bude. A podle mého názoru ale opravdu nezapomenete nikdy na svou první lásku. Sice to ale neznamená, že tu první lásku musíte bezpodmínečně milovat a že je to vaše osudová láska. Já si myslím, že asi osudová láska bude většinou ta, když vlastně zplodíte dítě. Teď to nemyslím tak, že když zplodíte omylem dítě s mužem, kterého máte na jednu noc.
Myslím to tím, že určitě vaše láska života bude muž, se kterým budete mít dobrovolně dítě lásky. A myslím si, že je taková láska potom opravdu krásná. A jakou pravou a osudovou lásku jste prožili vy? Nebo na ni ještě čekáte. Já jsem jednu už osudovou lásku měla, a to je otec mého dítěte. Nyní ho nesnáším a nechápu, jak jsme s ním mohla být. Ale vím, že jsme ho neskutečně milovala, opravdu tak moc, že už pochybuji, že se ještě někdy zamiluji tak moc. Myslím, že asi možná na mě ještě čeká na mě osudová láska. nebo jsme už vyčerpala své možnosti?