To, že lidé jsou všežravci, je všeobecně známo. Jen málokdo si však uvědomuje, co vše můžeme oproti jiným živočichům konzumovat bez vážných následků. Příkladem mohou být například česnek či cibule, káva nebo čokoláda – všechny tyto věci jsou pro prakticky všechna ostatní zvířata toxické.
Není tedy divu, že se na našem talíři ocitá prakticky vše. A to se týká i masa. Ovšem je pravdou, že k některým druhům si vytváříme kulturní odpor – muslimové například nejedí vepřové, hinduisté zase krávy. Ovšem zvířetem, které je v tomto ohledu zdaleka nejvíce chráněno, je bezesporu pes.
Konzumace psího masa je společenským tabu prakticky ve všech zemích, snad jen s několika málo výjimkami, a i těch je stále méně – například i v Koreji nebo Číně se bojuje za zákaz konzumace psího masa. Proč je ale právě toto zvíře tak chráněné?
Rozhodně to není z emocionálních pohnutek, jakkoliv by se to mohlo zdát. Naši předkové byli příliš pragmatičtí (nebo spíše k tomu byli donuceni okolnostmi), než aby si lámali hlavu s tím, zda se na ně pejsek náhodou smutně nedívá. Důvod, proč nejíme psy, je mnohem prozaičtější: jsou pro nás užitečnější jako pomocníci než jako zdroj potravy.
Je pravdou, že ze psa by se rodina najedla. Jenže pes pomůže ulovit další zvířata, a tedy přinést více masa. Také ochrání majetek i stáda svého pána, případně upozorní na nebezpečí. Následně se pak přišlo i na další využití, například v armádě či při stopování. Není tedy divu, že byla škoda takto užitečná zvířata zabíjet.
Dnes samozřejmě můžeme prakticky vše, co psi dovedou, nahradit technologiemi. To ovšem ani zdaleka neznamená, že tyto zvyklosti jen tak vymažeme. Zapsaly se do naší kultury tak, že dnes považujeme v podstatě za neetické používat psa jako zdroj potravy, byť s jinými zvířaty tento problém nemáme. Uvidíme však, jak se situace bude vyvíjet v budoucnu.
